Podle evropské směrnice RED II na podporu využívání energie z obnovitelných zdrojů z roku 2021 (směrnice č. 2018/2001) musí velcí dodavatelé elektřiny a tepla z pevné biomasy a bioplynu prokazovat udržitelný původ biomasy, a to v celém dodavatelském řetězci. Je třeba prokázat, že biomasa pro energetiku byla vypěstována s ohledem na ochranu klimatu, životního prostředí, lesů nebo dobrý stav zemědělské půdy.
Původ biomasy
Aby mohla zemědělská biomasa využívaná ve větších bioplynových stanicích, teplárnách anebo elektrárnách obdržet certifikát původu, nesmí pocházet z orné půdy, kvůli které byl pokácen les či vysušen mokřad. Lesní biomasa navíc musí splňovat náročné podmínky rozsáhlé analýzy rizik, která nesmí být s těžbou udržitelné biomasy spojena, a která musí dosahovat nejnižší možné úrovně, jako je nízký/žádný vliv na lesní ekosystém, biodiverzitu, stav půdy apod.
Základním požadavkem plnění podmínek kritérií udržitelnosti je proto sledovatelnost původu biomasy, a to od primárních producentů, přes obchodníky s biomasou až po koncové odběratele. V případě bioplynových stanic je běžným modelem, že je výroba spjata s vlastní produkcí zemědělských plodin a odpadů, zbytků, které bioplynová stanice zpracovává. Tento model je někdy doplněn nákupem či odběrem surovin od jiných prvovýrobců, ale jsou i zařízení, která veškeré suroviny určené k výrobě bioplynu nakupují. V případě tepláren, elektráren spalujících pevnou biomasu jsou potom častěji důležitým mezičlánkem obchodníci, kteří nakupují biomasu od mnoha menších dodavatelů (často v řádu desítek) – odpady, zbytky z lesní těžby, údržby zeleně v obcích či zbytky z dřevozpracujícího průmyslu, jako jsou pily.
Prvovýrobci, mezi které patří zemědělci, vlastníci lesů či například obce, anebo původci biologicky rozložitelných odpadů z průmyslu, potravinářství apod., kteří dodávají tyto suroviny do certifikovaných bioplynových stanic, elektráren a tepláren na biomasu, musí potvrzovat soulad s požadavky kritérií udržitelnosti dle směrnice RED II a s platnou legislativou, potažmo pravidly zvoleného dobrovolného systému. Obecně se jedná o ochranu ekosystému, kde se dbá na dodržování zásad ukládání uhlíku a péči o biodiverzitu.
Certifikát udržitelnosti
Prokazování souladu s kritérii udržitelnosti u energeticky využité biomasy se vztahuje na všechny bioplynové (a biometanové) stanice s příkonem nejméně 2 MW a teplárny s příkonem min. 20 MW. Dále se týká právě obchodníků s biomasou. Všechny tyto články dodavatelského řetězce musí certifikátem dokládat, že biomasa použitá k výrobě energie byla vypěstována s ohledem na ochranu klimatu, životního prostředí, lesů nebo dobrého stavu zemědělské půdy. Tato pravidla stanovená v RED II jsou převzata do metodické příručky jednotlivých dobrovolných systémů. Těch je v EU aktuálně schváleno 15, v členských zemích se musí vzájemně uznávat, v ČR jsou však používány 3 systémy, a to SURE, KZR INiG a ISCC.
S ohledem na vývoj legislativy je již nyní jasné, že budou tyto podmínky upraveny s transpozicí požadavků nové směrnice RED III. Dojde například ke snížení hranice povinnosti plnit kritéria udržitelnosti pro pevnou biomasu z 20 na 7,5 MW a dále bude omezeno využívání některých druhů lesní biomasy jako je například průmyslová kulatina nebo kořeny a pařezy.
Získání certifikátu
Aby společnost mohla prodávat nebo využívat udržitelnou biomasu je nutná certifikace pod dobrovolným systémem kritérií udržitelnosti. Tuto skutečnost ověřují certifikační firmy podle systémů schválených Evropskou komisí. Jedním z těchto systémů je SURE (Sustainable Resources Verification Scheme), který je od základu navržen s porozuměním potřebám zemědělců, obchodníků s biomasou a provozovatelů bioplynových stanic a tepláren, elektráren na biomasu. Tento dobrovolný systém je na českém a slovenském trhu zajištěn Českým sdružením pro biomasu, které je výhradním partnerem tohoto systému. CZ Biom organizuje školení, webináře a konzultace pro tento systém.
Autor: Vojtěch Pospíšil, CZ Biom
Foto archiv/fietzfotos@Pixabay.com
